Srpen 2009

...potom se budu smět chlubit, jak mám tě rád; do těch dob musím se před tebou ukrývat...

25. srpna 2009 v 17:13 | Bich Thao
Nadpis neřešte, není v něm žádný skrytý smysl(nebo jo?tak dobrá, je tam.). Jen nás v poslední době uchvátil Shakespeare. Jelikož je tohle možná poslední článek na našem blogu, v žádném případě nehodláme napsat něco smyslupného nebo inteligentního, nad čím by se dalo nedejbože zamyslet.
Nevíme, jestli má ještě vůbec nějaký smysl psát na tento blog. Když si čteme články na jiných blozích, máme sto chutí jít se zahrabat. Nemůžem za to, že náš mozek není schopen vyprodukovat něco originálního, neokoukaného nebo snad zajímavého, co by mohlo někoho zaujmout.
Nebo toho možná schopen je, ale v brzké době ho budeme muset využívat k důležitějším věcem než je psaní na blog. Začíná škola, to máme všichni velkou radost, což? A ať nám máma říká co chce, nám náš životní styl, kdy chodíme spát v 5am a vstáváme v 13:30 plně vyhovuje. A opravdu nemáme v plánu chodit spát dřív než před třetí hodinou ranní. A kdyby měli ti kriplové ze školy, na které se mimochodem děsně moc těšíme(snad všichni pochopili že je to ironie), něco proti naší skoro bledé tváři na které budou kontrastovat krásně fialové kruhy pod očima, tak ať se dívaj jinam.
Ale možná našemu už tak skvělému životnímu stylu prospěje J-T-M régime(pro ty nezasvěcené Jask-Toshi-Máma dieta, heh :D). Můžeme jíst od 6pm do 5am(samože vynecháme sladkosti, bílé pečivo a další sračky po kterých se tloustne), přes den je povolen oběd a zelenina. Uhm, trochu jsme si poupravily bulan puasu. :D Když to tak čteme, opravdu nevíme jestli nám zrovna tohle pomůže k naší vysněné váze. Teda vlastně víme, nepomůže, ale co tom záleží. Kdyby měl někdo náhodou zájem zapojit se s námi do téhle blbosti, nechť zanechá komentář. :D
A my končíme s naším nesmyslným monologem a vydáváme se hledat papriku, neboť máme pekelný hlad a vůbec nám nezvedá náladu ta kupa sladkostí po naší pravé ruce, které na nás volají svými líbeznými hlásky ať je sníme. A k vaší smůle se vám nejspíš ozvem ještě jednou, ale tentokrát ten článek nebude o nás a našich vážně závažných problémech. I když nevíme jestli má cenu ho psát, nám byla také slíbena óda a článek a pokud víme, ani jedno z toho ještě nespatřilo světlo tohoto světa. (My víme, slíbily jsme to první, a co jako?)
Ať už ho teda nepíšeme nebo ne, dřív nebo později se přemístíme o pár desítek světelných let dál, protože o tomto blogu ví pár osob, které ty žvásty stejně nejspíš nezajímaj, ale co kdyby si to přečetli že jo.
Teď už se s vámi ale opravdu loučíme, mějte se jak chcete.

Vaše Lumina a ta, co jí straší v hlavě o.O